O knize: 2005 / „...myšlenka: kdo ho potřebuje v civilu, nikdo ho nečeká kromě jeho matky a sestry, není civilní specialita, opět chlast ano párty s punkovými přáteli. Není to daleko od věznice. Nabídli podepsání smlouvy, ale já se rozhodl zůstat ve své rodné části. Zapojil jsem se a služba se mi líbila. Vysloužil si kaštanový baret, na který byl velmi hrdý. Vyčerpaná, s rozbitým nosem, se rtem nateklým jako knedlík po dalším boji, ale šťastná až k slzám. Dali nám rekruty, jarní odvody, maminčiny chlapce. Řídil je, dokud se nezapotili, jak se říká, a vytvarovali z nich skutečné bojovníky. Každý týden nucené pochody s plnou výbavou... - Jste muži nebo pytle sraček? - křičel a těžkými kopanci hnal mladá zvířata v plynových maskách dopředu, aniž by ustoupil, jak ho kdysi cvičil vrchní praporčík Sidorenko. Pak následovalo několik dalších služebních cest do Dagestánu na hranici s Čečenskem a tak dále až do srpna, dokud Basajev a jeho vlčí smečka drze nevstoupili na ruské území...“ Příběh ze série „Štěňata a váleční psi“»